Novoroční výlet Radioklubu OK1KKL na horu Tábor a příležitostná aktivace rozhledny

01.01.2026

Dnes jsme vyrazili na tradiční novoroční výlet vlakem, který každý rok pořádá turnovský Kolej Klub. Ráno v 9:00 mě u nás v rokli naložil Martin OK1TEC z Liberce a vyrazili jsme pro zbytek výpravy do Ohrazenic. Speciálně vypravený vlak odjížděl přesně v 9:50, takže jsme měli akorát čas se rozkoukat. Jarda OK1JTL ovšem opět potvrdil svou pověst a zaspal, takže tentokrát jel jen „duchem“.

Když jsme nastoupili, krásně vyhřátý vagon na mě hned dýchl nostalgií. Přesně takovou soupravou jsme jako děti jezdili na školní výlety do Adršpachu nebo Babičina údolí. Průvodčí nám prodal stylové dobové jízdenky a rovnou je procvakl klasickou dírkou, což jen podtrhlo celou retro atmosféru. V Sedmihorkách přistoupil Jiří a výprava byla kompletní. Trať sama o sobě je zajímavá — vede pěkně do kopce a jezdí se po ní jen v letní sezoně. Ve vlaku nechybělo ani malé občerstvení, které většina pasažérů s radostí uvítala. Cestou jsem poslouchal historky z loňska, kdy přes trať spadl strom a na zmrzlé koleje se musel sypat písek. Letos naštěstí nic podobného nehrozilo, takže jsme si jízdu mohli užít v klidu.

Naše výstupní zastávka byla Ploužnice, kde jsme nasadili kulichy, rukavice a vyrazili směrem k vrcholu hory Tábor. Cesta byla po pěkné zasněžené cestě, ale stále pěkně do kopce, takže i někteří z nás se pěkně zapotili. Na Vrcholu bylo zataženo, ale celkem se znatelně ochladilo. Vyndal jsem ručku a hned jsem zkoušel aktivovat místní rozhlednu. Ozvalo se pár stanic. Tentokrát jsem jel bez avíza na whatsapp. Vrcholová restaurace byla zavřená, tak nebyl důvod se dlouho zdržet. Udělal jsem jen nutné spojení pro aktivaci a po několika společných fotografiích, jsme hned pokračovali dále po modré k další zastávce.

Po modré to bylo trošku divočejší v neprošlapané stezce a skrytými kořeny a kameny pod sněhem. Naštěstí se nikdo nevyválel a po pár kilometrech jsme dorazili k Allainově věži, kde už další spolucestující měli zapálený táborák a opékali buřty. Věž byla postavena v 19. století rodem Rohanů a používána do první světové války jako luxusní posed v rohanské oboře. Po roce 1945 se stala skladem krmiva pro zvěř a následně byla zcela nevyužívaná. V roce 2009 odkoupilo věž město Lomnice nad Popelkou a v roce 2013-2014 prošla kompletní rekonstrukcí a zpřístupněním pro veřejnost. Nahoru na vyhlídkovou plošinu vedou krásné točité schody. Na vrcholu jsem hned s mastnými prsty od buřtů udělal pár rychlých spojení, kde se mi rozmočil zápisník a byla pěkná zima.

Když se vše snědlo a vypilo vyrazili jsme k vlaku. Cesta zpět byla z kopce a vlak jel víceméně samospádem. Po asi hodince a dopití zásob teplých tekutin z termosek jsme dorazili zpět do Turnova. Příjemně unavení z pár kilometrů v nohách jsme se rozloučili a vyrazili k domovu.
Díky za tip na skvělý výlet.