To si takhle jednou jedu odpoledne z práce, první zastávka – školní družina a tam vyzvednout Josefinu. Cestou ke škole poslouchám na převaděči, jak se baví TPG s TPF o meteosondě, která se motá u nás nad Turnovem.
Říkám, že jsem mobilní a že se rád přidám s Pepčou až jí vyzvednu ze školy, protože jsem ještě u toho nikdy nebyl a byl jsem zvědavý, jak to probíhá a Pepče se to bude určitě líbit. Hned se ozval František (OK1FH), že jede taky.
Vláďovi ani Lubošovi se to nějak moc nehodilo někam jezdit a že nás budou navádět přes rádio, protože bez vybavení nevíme, kde sonda právě je. Sledovali sondu z tepla domova, kam zrovna letí a v jaké je výšce a rádiem nám předávali instrukce. kam máme jet.
Příkaz zněl jasně. Do Kacanov a pak zahnout do Skaláku. Když jsme dostali z rádia stop, byli jsme už hluboko v lese. Šoupli jsme auta ke kraji cesty a vydali se pěšky směrem, který nám po rádiu určili. Směr byl přímo do kopce o 70% stoupání. Funěli jsme jako prasata, když jdou z bukvic a po 20-ti minutách strmého stoupání jsme na ní narazili. Visela asi 20m nad zemí na urostlém buku.
Z rádia, další instrukce, že si máme najít soušku a její pomocí sondu sundat. O 100 metrů dál do kopce jsme našli požadovanou 80kg těžkou kládu, co vypadala jako souška, ale nebyla moc suchá.
S vypětím všech sil jsme ji dotáhli pod buk a zkusili postavit. Naštěstí se nám podařilo zachytit provázek a sondu strhnout ze stromu. No pak už byla jen radost a gratulace.
Cesta zpět k autu byla mnohem rychlejší, než jsme chtěli, neboť vrstva sněhu se zmrzlým listím a výše zmíněným spádem udělala ideální podmínky k závratné rychlosti našich zadnic.
Špinavý, upachtěný a s mokrými zadky jsme si s Františkem – OK1FH potřásli rukou a akce byla zdárně ukončena.
Velký dík patří Vladimírovi – OK1TPG a Lubošovi – OK1TPF za skvělou navigaci a rádiovou podporu na dálku.
